dva devet osum

CPU PAVLÍNU DO KLECE PRO CHRTA
V pátek beru vlak nach Praga. Anděl mi řiká kde je konzum, beru čips, kofču, rum. Natan otevírá dveře. Probíhá kolaudace. Jitka není v latexu. Libor trochu jo. Vidim lidi, který jsem neviděl rok, nebo 365 dní. Dozvídám se, že Zapa chodí s Térou a Vybik nechodí s Ilkou. Děti zatim žádný. Cpu Pavlínu do klece pro Jitčinýho chrta. Druhej den celej den ležíme, sedíme, válíme se všichni u filmu až do večera. Venku sype. V neděli náhodou procházim Artbanku. Svítí slunce a tak jedu dom. Čtvrtek je zvláštní den, protože potom je pátek. Když někoho pozvete k sobě domů ve čtvrtek, tak by měl přijít, protože mu nerušíte plány na víkend. Holky ve Švédsku jsou samostatnější a arabskejch číslic je deset.

(10)

Leden/Január Zamotávám se do židle z chapadel. Poprvé chci neodevzdat projekt. Mám štěstí při obhajobě, kdy všechny dostávám do kolen hláškou "Jestli někoho zajímá, jak to funguje, tak mě by to zajímalo taky" Bydlíme na privátě štěstí v Liberci v pokoji s Natanem a Štěpánem. Každej večer lezu na postel z palet, která je nadedveřma. Dozvídám se, že můžu jet na Erasmus a tak hledám na mapě město Gent. Společně se Zuzkou a Adamem jdem na běžkách na Sněžku, fotim slunce a tak mi po zbytek roku na všech fotkách zůstává černá čmouha.

Únor/Február Držím v ruce klíče a mapku. Sedim v letištní hale a v krku mám malý šimrání. O pár chvil později se ocitám v jinym světě. Zamilovávám se do Belgie, potkávám skvělý lidi v úžasnym městě. Juráš mi představuje Markétu, Ráďu, Hanku. O pár dní později potkávám Braňa, Honzu, Dana, Mert. První týden ochutnávám atmosféru v Bruggách, Antwerpách, v Knokke. Seznamuju se s Lenkou a Tanyou s kterými další 3 měsíce intenzivně řešíme projekt Atlantida 2.0 vymejšlíme město na moři.

Březen/Marec Díky introduce weeku plně využívám možností školy. S Danielou se stavujem v Leerdamu u Marka a Kačky, v Rotterdamu u Juráše a v Amsterdamu. Ve škole máme každý týden prezentaci svých nápadů. Erik nás trochu straší na pondělních přednáškách. Marek přijíždí s Kačkou na návštěvu. Fotíme se na mostě v Bruggách. Jezdím na kole po městě a objevuju všechny jeho zákoutí. Orientuju se a užívám si každou chvíli.

Duben/Apríl V Belgii začíná nejteplejší jaro za posledních 60 let. Všechno je zelený. 50 tisíc studentů vyráží každý den na Graslei a pije pivo. Atmosféra neuvěřitelná. Na Velikonoce jsem ve Warsavě. V projektu Atlantida 2.0 trochu scházíme z cesty a zamotáváme se do vlastních konceptů. Chodím do bazénu Van Eyck. Probíhá pouštění draka u moře a série skvělejch pikniků a beach volejbalů na Blarmersenu.

Květen/Máj Skvělé počasí pokračuje a poprvé se všichni koupeme v kanálu uprostřed Gentu. Počítám dny, kdy chodím v trenkách a tričku. Podnikáme první delší putování po pláži s Honzou, Braňem a Aničkou směrem do Holandska. Navštěvuje mě Vojta s Johankou. Ve škole už vyrábíme modely a tvoříme nové město. Pořád si opakuju, že si to musim užít a tak se mi daří udržovovat intenzivní poznávací mód. Všechny rozesmívám svojí hláškou o výkonnejch trubcích. Opět se vydávám do Leerdamu. Po pár krizích dokončujeme koncept a stávám se profesionálním řezačem kartonu.

Červen/Jún Nejdůležitější úkol splněn. Odevzdání studia. Intenzivní týden s Tanyou a Lenkou. Práce od rána do večera. Pizza k obědu a ve 24.00 album Prodigy – The fat of the land. Konec dobrý, všechno dobré. S holkama tvoříme jednoho člověka se šesti rukama. Obajobu zvládáme s obratným stylem prodavače zeleniny. Podnikáme druhý plážový výlet směrem do Francie. Je mi strašný vedro. Jedeme do Ardén, kde spíme pod skálou. Tam zase hrozně prší. Vyrážíme do Brugg, Antwerp. Probíhají zkoušky a na konci června končí škola.

Červenec/Jul Setkávám se s Márou a Pájou a v Plzni probíráme aktuální dění. Pokračujeme na The Rock for people. Realizuju workshop Pivovar. U nás na chalupě společně s 8 lidmi vymejšlíme nový využití pivovaru. Vracím se do Belgie, kde probíhá Gentsefesten. Užíváme si poslední chvilky na Erasmu. O pár dní později si myslím, že během chvíle najdu práci a tak mi dává život pár facek a já si vymejšlím důvod naléhavého odjezdu do Čech, odevzdání Indexu atd. Braňo mě motivuje zkušenostma a teoríí o 51. emailu. Na letišti už jdu skoro na stopa, ale žebrám o peníze na špatně objednanou letenku, nakonec letím.

Srpen/August Můj vymyšlený odjezd do Čech se ukazuje jako důležitý, protože vyřizuji úspěšně uznání všech kreditů a papírů z Belgie a tak cesta k BC je o hodně snadnější. Jedu do Novohradských hor, kde trávím skvělé 4 dny na chalupě. Odjíždím zpět do Belgie s novou chutí do hledání práce, praxe, stáže. S Branem a Aničkou podnikáme sérii skvělých vejletů. Zase se sanžim najít práci, myslím si, že mi to všechno spadne samo do klína, pochopitelně se tak neděje. Vytvářím plán mobilizace. Samé lístečky, šipky, chutě.

Září/September Famílije cestuje do Belgie. Zvládáme Bruggy, Oostende, Brussel. Pomáhám stěhovat Braňa a Aničku do super uličky v Gentu. Beru si svoje dvě tašky a zavírám dveře za skvělejma 7 měsícema v Belgii, který mi ukázali jinou cestu. Že lidi můžou dělat věci s úsměvem. Rozsekávám se u Atomia a ve Franfurtu mi teče slina u Fuxase. Za pár dní stojím před branou sklárny Moser v Karlových Varech s chutí vidět svět přez barevný skla. Vary jsou cool. Ještě o týden předtím sjíždím v neuvěřitelné zimě řeku Ohři a dostávám jak zápočet, tak lehkej zápal plic. S Martinem jdem pěšky v noci z hradu Loket do Varů, žádná holka nám nechtěla půjčit vor.

Říjen/Október Začíná úplně nejhorší měsíc v roce. Naivně přistupuju k hledání praxe a život mi dává zase pár facek. Klesám na dno jak ruská ponorka. U zlatejch nudlí v Nuggetu dostávám přednášku o excelovejch tabulkách a vydávám se střemhlav do propasti, zastavuju se až v Ústí nad Labem, kde mi Vojta ukazuje tu jejich školu a já získávám potřebný další vítr do plachet. Sen o Brně mizí jak pára nad hrncem.

Listopad/November Situace se mění o 360 stupňů. Raketově stoupám vzhůru. Všema deseti beru nabídnutou stáž ve studiu Mixage. Dostává se mi velice pozitivního přijetí a důvěry. Dveře mi otevírá Aneta. Jsem na svojí vysněný stáži v architektonickým a grafickým studiu. Nechci jít do Prahy. Seznamuju se projektem OFFcity. Někdy mi připadá, že to je zase zázrak, že opět pracuju v super kanceláři a poznávám stále nový lidi.

Prosinec/December Přijíždíme na ledovec Stubai, kde spolu s Martinem, Bárou, Markem, Vojtou, Pájou vytváříme skvělou atmosféru. Myslim, že kdybychom jeli kamkoliv, tak to bude mít koule. Letim se vyndat do Eindhovenu, skoro nás zatýkají na ulici. Se Salámem máme schůzi v knihovně. Předvánoční atmosféra, svíčky, svařák. Rok 2011 byl radikálně jinej něž ty ostaní. Skvělej byl!  Belgie má místo v mým srdci!

 

 

Právě nám zní v kanceláři WWW. Čtu knížku o Italovi, kterej se narodil v Americe a vymejšlí alternativní marketing pro věci spojený s herním průmyslem. Když se pořádá nějaká herní konference, tak on vždycky pozve k sobě domů nějaký hosty a těm uvaří dobrý jídlo. Tak si řikám, že to je hozená rukavice. V sobotu přijíždí Lars s Bárou a Marek s Kačkou. Ještě předtím začíná můj 4 hodinový maraton. Začínám seznamem a nákupem, který doplňju a upravuju podle toho, jak se mění chutě. Jako dezert připravuji štrůdl, zmrzlý lískový těsto nejde moc válet. Tak jdu na polívku. Nejdřív chci dělat Brokolicovou se smetanou. Dokonce si i hledám recept na netu. Házím tam kousek kuřete, něco jako vývar, házím tam půl pytlíku China zeleniny do wok pánve, vše vklidu. Ale až když tam liju nálev hub a půlku houbiček, tak to začíná mít chuť lesní polívky. Přepadají mě zálesácký chutě. Když natírám šišku štrůdlu vejcem, zbytek šoupu do polívky, vzniká celkem zajímavej pěnovej materiál. Je na řadě smetana, děvka jedna. Tvoří tam takový škraloupy a vypadá to jak plavoucí sperma v rybníce. Moje polívka je v troskách. Dávám tam projistotu celej velkej kousek skořice. Asi po 20 minutách se z toho stává čaj z čajovny se zeleninou s bílou mléčnou barvou. K tomu šteluju jednohubky s jahodou a hříbkem, podložený hermelínovým salátem a doplněný nakládanou mandarinkou, na černym lehanym talíří s kousky provázkovýho sýru. Jako hlavní hřbet večera měla být vídeňská klobása namotaná na konstrukti ze špejlí, něco jako perníková chaloupka pečená v troubě. Chybí mi alobal, tak to peču jen tak zamotaný do spirály. Krájím tunu česneku, ale chybí mi mačkátko.Americký brambory jsou spíš ruskýho typu. Korunu nasazuju, když obratným pohybem zvedám pekáč a skoro všechen obsah tuku leju Larsovi do klína, ten hbitým úskokem harcovníka kasín se odsouvá od stolu a zachraňuje tak svoje genitálie. Mise je dokončena, moje večeře sklízí ovace, zejména pro závěrečný desert ve formě čokoládové zmrzliny, doplněné o jahodu. Hned potom vyrážíme do kina na Sherloka, kde jeden po druhym usínáme.

Měsíc

Dnes sklenice vína a docela dobrá bunda od Nugget, která má trochu poblitý rukávy. Venku není sníh, ale na horách je. No a co. Přemejšlim kde budu další 4 měsíce. Potřebuju intenzivně zpracovávát BC. Žádný těsto, betonový město ten Liberec. Za chvilku jdu na pivo a preclík. Pochoutka to je. No a co. Koukám se na fecalface lidem do ateliérů – čekuju barvy. Nikča píše že kluci v holandsku rádi hrajou hry. Chystám se nočním vlakem do Olomouce a v Únoru na chalupě další workshop – téma? Zatim ve hvězdách. Dneska pozoruju měsíc, je fakt obrovskej, představuju si tam města. A co?

(14)

Proč nemá měsíc vždycky 28 dní. Potom byste měli víkendy pořád stejně / 6-7 / 13-14 / 21-22  / 27-28 O víkendu poslouchám Indy a Wich a doplňuju vypadlou čedičovou vatu ve střeše, všechno mi to padá do xichtu, tak se jdu projít s fošnou v ruce k lesu a dávám si free-ride k chalupě / všude je 60 cm sněhu /

 

VYROBENO DECHEM

V sobotu ráno se proplejtáme závějí někde před Jabloncem. Jedu na Chřibskou. Ve Cvikově právě startuje vrtulník. V pět se dozvídám že je ve Chřibský 10 němců. Mám chuť zaparkovat auto u Svoru a jít se projít s flaškou vína do lesa. Řešíme co dál... A tak Vojta stěhuje svoje rodiče a začíná silvestr v roubence v Okrouhlý. Štěpán jede pecky a ptá se Káti na sex. Ráno se mi moc nechtělo jet, ale jsem rád, že jsem tam byl. Seděl jsem se všema u stolu a pozoroval dění. Ovála mě nostalgie. Řikal jsem si, že je fain bejt s tak skvělejma lidma.

Ve středu máme vánoční oběd v kanceláři.

Šárka připravuje suši. Chutná to skvostně do toho Steve připravuje argentinský placky, kokos, a dva druhy mletýho masa. Na závěr si dáváme flambovanej pečenej banán.

Dostávám dva dárky, ananas a papíry na skládání origami. Šéfové vyjadřují spokojenost s mojí prací a tak se vydáváme společně na další kvartál.

Za chvilku sedim ve vlaku směr Praha, Transformers mi dělají společnost, během okamžiku sedim s Lelou, Jíťou, Lepou ve Fantově kavárně, čekáme na Aleše. Nasedáme do auta a řešíme téma, když je někdo moc hodnej a nechá se sebou manipulovat ostatními lidmi. Před Libercem nás chytá sněhová bouře.

Otvírám dveře do Sterea, Terka, Kamča, Andrea, Kafka, Mirka, Salám, Aka, Jirka, Daniela, Ondra – je prostě skvělý bejt se všema u jednoho stolu. Pokračujeme v café Atelier – stává se ze mě taková přítulná lepivá hmota, objímám se s lidma, který za normálních okolností zdravim s odstupem. Snažim se dvě hodiny přemluvit Elišku, aby začala chodit se Štěpánem. Veronika mi dává číslo. Party se skvělou atmoférou.

Čtvrtek – Praha – U Adama a Adély – cesta na  Hrad – potom pokec v hospodě u Černýho Vola – kterou koupili sami štamgasti. Sedáme si přímo k nim. Má to atmosféru. Chodí tam každej čtvrtek už 30 let. Je to vlákno. Večer vyzvednem Braňo a Aničku. Je skvělý je zase vidět. Plynule navazujem na Bruselskej styl.

Pátek s Braňo (Sooda) vyrážíme do Strašnic mrknout se na pozemek pro starobinec. Potom dáváme schůzi v kavárně na Hlaváku a probíráme novinky na štrýtu. Společně jedem do Pardubic, řešíme rozhovor pro Offcity, Braňo pokračuje do Blavy. Já nasedám do káry a jedu do Krkonoš, kde asi 3 hodiny házím s Toníkem sníh, který sjel ze střechy před chalupu.

Sobota – Totálně se rozsekávám u The Big Bang Theory – Sheldon je cool. Balim dárky a ladim vánoční atmosféru vínkem. Venku trochu sychravo. Dárky super, ryba super.

Neděle – Vylítávám z postele, vidim slunce, jsme na Černý. Ale je mlha a je to takový chroustavý – Dávám si v Uax baru párek a dvě 4 nohý kočky mi lezou za krk.

Pondělí – Přesun do Novýho Boru, kde s Márou, Pájou, Kačkou, Honzou, Štěpánem, Blankou, Vojtou, Janou – jdeme do Radvance, kde je to super no a potom ve do 4 ráno v klubu v Boru.

Úterý – koukáme na skláře v Ajetu, Marek odjíždí na Aljašku, já jedu s Vojtou a Blankou na vejlet do Sloupu, kopce berem útokem. Večer probíhá ještě se Štěpánem sére filmů.

Středa – řešim co dál – jsem v Liberci a nacházím spícího Saláma v atelieru. Dáváme schůzi v kavárně Bez Konceptu. Pokračujem na Hokeji a na schůzi pro springbreak.cz

NA SVAH!

FLUSY V ČÍNĚ

Včera procházíme s naší kanceláří 50 míst v centru Pardubic. Kontejnerová doba. DNB žije. Víkend ve znamení sněhu a skládání dřeva do dřevníku. Dneska prezentuju svůj nápad pro Open-Day pro potencionální klienty. Přemýšlím o grantu NČA – Nadace české architektury. Připravuju vizuálně komixové shrnutí roku 2011.

 

STŘEPY ZE SKLÁRNY

V pátek vymejšlíme cowtrip, vylejzáme na Kunětickou horu, je jasno, na horu svítí kužel světla, jdem na kafe k Zelený bráně, kde Lars uráží servírky poznámkou o lesbách.  Pokračujem na d-rum-andbass, vydržíme 3 hodiny se bavit o ještěrech a rozebírat tuhle hudební scénu, posoucháme rap, skreče, za gramcami kočka udává tempo. Zastavujem se na Běloruskym elektrometalu v dalšim klubu, potom už hurá do peřiny. Druhý den opejkání ovce a pinpong v jedné malebné vesničce u Pardubic. Romantika a styl – jíst tu ovci. Bylo to super. Pobíhalo tam sousty dětí a jeden pes, kterej nám bral pinkpongový míčky. mix-age vánoční večírek. Miluju bejt sám doma, pustim si tývku na plný pecky a brejkuju v pokoji jako namydlenej blesk. Vánoce začínaj bejt dost nabitý jak run-cajzova flinta. Dárky neřešim. Vlastně řešim, vypadá to na jeden kolektivní. Včera jsem maloval obraz, a řešil půdorys chalupy. Jiřičná mi dělá radost "mladá generace nic nesbírá, jezdí na kole a má ráda vlaky" Jako malá holka si dávala střepy ze skláren do okna a pozorovala tu barevnou haluz.

298 pro Offcity – Diody z Eindhovenu + rozhovor Jan Salanský 1012 link

Eva Jiřičná je skvělá

Ona kdyby chtěla, tak Tě do svýho života přijme. Tereza

(10)

 

Eindhoven 1/městečko okupantů 2/ lávka 3/ Salám 4 studio JSPR 5/ pohled z kavárny 6/ cestou na letiště  

Fotky z knihovny a galerie z Eindhovenu, zbytek z instalace výstavy – Divadlo 29

Stubai, snb, slunce, sníh, Marek, Vojta, Pája, Martin, Kristýna, Bára, Zdenda, Hanka, Vendy*

*

EIND-HOVEN SIGN WEEK-END

Moje první zahraniční pracovní schůze v Eindhovenu. Přítomni – 298 a Salám – 1012 Design Studio, Doowhenblade. Všechno to začalo v pátek, kdy jsem v Praze na letišti ztratil letenku. Naštěstí prošel první dvě kontroly, ale když jsem měl jít na poslední check-in tak letenka byla někde fuč. Nebyl ani čas stresovat, takže hurá za bábou s ID kartou. No takže cajk. Sedím v letadle směr Tulipánov. Probíhají kafíčka, shopy, galerie, parky, budovy. Dávám palec nahoru pro Saláma, kterej nastartoval svoji kariéru u JSPR a Nikču – její famózní rapový lyrický styl. Pokračujem se salámem v parku, jedna hospoda, druhá, třetí, první klub, druhej klub, ukazování ID a řidičáku policii za pití na veřejnosti a potom už hurá do peřin – na půdu k bábě.
Další den se plazíme ve dvě do města, dáváme pracovní schůzi v knihovně, půjčujem si kola a jedem na projížďku do skateparku 3000m2. Večer u Nikči a Case ochutnáváme holandskou specialitu a rozjíždíme diskuzi o tampónu. Druhej den už jenom let nazpět domů. Bylo to super!

3 X Malý Imperátor – 3 X pohled z okna z vlaku – 4 fotky 3 atrií v nový budově fakulty architektury v Praze. Tak konec matematiky. Dneska jsem dokončoval jeden obraz – jsou tam samý čtverce. Je podzim a tak hrabu listí – ale sbírám to sekačkou – má dobrej tah. V pátek v bazénu, vlny jak kráva. Dneska v autě zatáčka. Zkoumám svoje starý grafický věci. Zkoumám jednu galerii v Pardubicích. Snažím se stvořit In-box. Všude samý barevný lístečky. Nůžky. Organizační pomůcky. Začínám slovem pořádek. Jako člověk si přečte nějakou knížku a pak se snaží změnit celej život. Je tam něco o pořádku. Ale co ten pořádek je? Kde je? Někde mezi tím bordelem. Ale přejdeme k trochu jiný věci. Přemejšlel jsem nad něčim. Kamarádství – práce – peníze – zakázky. Já nevim jak to napsat. Je to o tom, když se rozhodnete dělat s kamarádem nějakej projekt. Najednou se v tom objeví peníze, termíny, schůzky, smlouvy, závazky, faktury. Už to není jenom o pohodě v kavárně. Je riziko, že to začne kurvit vztah. Ale nabalujou se na to další a další věci. Spíš jsem se zamejšlel nad tím, jestli třeba to přátelství může úplně poslat do háje nějaká taková situace typu založení firmy – společnej projekt – práce za účelem zisku. To nemůžeš plánovat, to musíš udělat. Mi zní v hlavě, když to píšu.
Další věc, nad kterou přemejšlim je tým. Že ten tým je tak dobrej, jak dokáže zvládat a překonávat krize. Že nám vlastně vždycky šlo o to, když jsme podnikali nějaký akce, vytvořit pohodu mezi více lidma. Vždycky, když jsme něco dělali tak tím cílem byl nějakej super zážitek, smích, něco pozitivního. Ale asi zatím mě vůbec nenapadlo vytvořit nějakou událost, jejíž hlavním smyslem by bylo vystavit nějakou skupinu lidí nějakýmu riziku nebo problému a testovat tak jejich schopnost řešit kritický situace. Ale vlastně teď mě současně napadá že i na super akci jsme se dostali do nějakýho srabu, kterej jsme museli řešit. A někdy právě ta super akce si projde i nějakejma chvílema, který jsou pod psa. Jestli si někdo myslíte že jsem se trochu zbláznil, tak je to klidně možný. Tahle úvaha mě zase napadla v souvislosti s tou prací. Že k čemu vám jsou kolegové s kterejma je sranda, když vzájemně neumíte vyřešit ani jeden problém. Možná je lepší pracovat s lidma, který nejsou zase tak cool, ale společně dovedete řešit krize a posouvat svoje projekty dopředu.

(7)

298 / probíhá intenzivní pracovní proces / je to super / vstávám v 6.45 / koupil jsem si dřevěnou kostku s číslama / slyšel jsem DVA / jenom TŘI poslení songy / dělali jsme kapli do Ležáků / máme doma Huga / učím ho počítat, ale na všechno řiká DVA / nafotil pro studio Sooda z Gentu lokalitu v Praze / miluju bejt doma sám a jedit s dodávkou plnou listí po městě /

**

Palec nahoru pro Malýho Imperátora

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

ZEN¨

Dneska jsem šel po ulici a vidim tuhle výlohu, je prázdná, jenom v rohu sedí figurína, vypadá to jak když sedí na hajzlu. To mě vážně rozesmálo. Potom čekám na vlak a koukám na partykoutek u MC a vidim tohle skvělý křeslo, kde se můžete posadit a jako král rozbalovat dárky. Jednou bych tam chtěl oslavit narozky. Jsem na praxi ve studiu Mixage a je to super! Čtu jednu knížku kde píšou že vaše efektivita práce je závislá na tom jak umíte odpočívat, tzn že jak umíte vypnout mozek a vůbec nemyslet na všechny ty projekty. Přijde mi to skvělý, prostě jádro pudla je v 100% odpočinku. Člověk, když se 2 hodiny prochází v lese, tak zvládne víc práce.

Objevil jsem jednu složku z Boru. Můj stůl plnej skla, okolo grafiky, oranžovej winamp.

 

 

Žlutě
***
Už v tom Marci a Aprílu jsem vytvářel různý grafy, mapy a plány. Chtěl jsem vymyslet, co budu dělat na podzim. Bavilo mě to, vzít to do svejch rukou už na začátku, začít na tom pracovat a mít v tom jasno. Složku jsem nazval 9/11.
***
Atelier v Gentu skončil na konci Máje. A potom v Júnu byla vždycky jedna zkouška v úterý, celkem tři. Ideální pro cestování po Belgii. Jako letní rozjezd jsme si dali Workshop a The Rock for people. Potom nazpět do Gentu, tam jsem vytvářel nový CV, Portfolio a poslal asi 5 mailů a čekal zázrak, ale nic se nedělo. Potom mi Braňo (Sooda) vysvětluje, že jich musí bejt 50 a ten 51 je ten pravej. Začínám chodit do knihovny a řešit tak situaci, že nemám práci. Vymejšlim si sám, co budu dělat a tak přicházím na to, že musim zpět do Čech, abych vyřešil uznání předmětů z Erasmu a další formality. To se nakonec ukazuje jako důležitý, mám štěstí, že se to během jednoho týdne vyřizuje a uznávají mi všechno.
***
Mezi Jůlem a Augustem probíhá výborná grilovačka a zewling v Novohradskejch horách. Den předtím, než znovu odjíždím do Gentu, mi brácha řiká, abych si našel práci v oboru a že se mám na mytí nádobí vykašlat. Řikal jsem si, že starší brácha má pravdu, tak jsem se toho držel, ale to se ukázalo jako zásadní chyba.
***
Poslal jsem dalších 10 mailů do různých studií a čekal zázrak. A opět se nic nekonalo. Mezitím mě napadlo, že nebudu žádat o práci, ale o stáž jako trainee. Myslel jsem si, že to bude výhra, nebyla. V Gentu začínám zase chodit do knihovny, předělávám portfolio, jsem dva dny u moře. Tisku si vizitky, kde je napsáno "Im looking for job in the kitchen". Plán bylo obejít 30 restaurací v centru s dotazem na mytí nádobí. Výsledek? Nerozdal jsem ani jednu. Vymyslel jsem si důvod, že přijedou rodiče a tohleto-támhleto. Další pokus byl: udělat si seznam studií a ty osobně obejít, ale na to jsem neměl koule.
***
Mezitím se v Čechách přpravuje retrospektivní výstava nášeho atelieru v Praze, po příjezdu z Gentu tam jdu a instaluju projekt Muzea pro obec Višňová. Organizace výstavy se vůbec neúčastnim, pouze na vernisáži dělám za barem a to mě baví.
Mezitím píšu maily do skate/snow studií v Brně. Nějak jsem se nadchnul pro Brno i díky Rádě/Markétě/Honzovi. Ale taky píšu do Moseru. Tam mě čeká pozitivní odpověd a já druhý den stojím s batohem před bránou Sklárny s velkym S. Skvělý tři týdny ve Varech. Konečně mám tu vysněnou stáž. Všechno je super a já navrhuju sklo a koupu se v Thermalu. Připadám skvěle, ale jenom dočaně.
***
Na začátku Októbra máme ve škole schůzi, kde řešíme naše stáže. V úterý jedu do Brna na pohovor k NGGT, ale je to celé zvláštní. Předem se domlouváme, že tam další pondělí nastoupím na 14 dní. Ve středu jsem zase v Praze, protože náš atelier má komentovanou prohlídku výstavy v rámci Designbloku. Bavíme se s Akkou a Lelou o tom pohovoru a oni mi řikaj, že se na to mám vykašlat, stejně tak mi to řiká i Adam a Honza. O víkendu jsem na chalupě a přehrávám si v hlavě ten pohovor a za chvilku píšu mail, že to ruším. Hlavní důvod je ten, že jsem se na to prostě vysral, další už jsou výmluvy A) nemám tam bydlení B) podmínky C)jenom 14 dní. A poslední důvod byl prostě divný přístup, něco jako když se bavíte s někym, kdo vám nesedí. Nijak veselá odpověd se dala čekat "Na Vás vysokoškoláky už jednou provždy seru" Vtipný je, že mi v úterý přišla sms od Pavla, že se jim uvolnilo místo na privátě. Škoda o dva dny později.
***
První úterý v Októbru zase hlídám tu naší výstavu, kam přišli 4 lidi a večer se vydávám do Ústí za Vojtou. Druhý den ta škola atd. Potom přijíždím domů a řikám si, co já vlastně budu dělat? Dozvídám se, že volné místo na privátě v Brně bude až v Listopadu a že tam končí v Lednu. Takže vlastně nevim.
***
Tak si řikám co třeba Nový Bor a Zasviť – tak tam píšu, ale odpovídají, že zrovna o stážisty nemají zájem. Takže nic. No a dneska jsem psal zase do Brna, do jednoho grafického studia. A ráno jsem psal na jeden privát, ale když zjistili, že bych tam byl jenom do Marce, tak mi řekli čus. Takže aktuálně jsem doma a nemám vizi.
***
Do toho jsem se účastnil výběrovýho řízení na Erasmus – pracovní stáž. Tak z 6 lidí vzali 5. Měl jsem chybu v tom, že jsem měl 9 potencionálních míst, kam bych chtěl jít. 5 z Reykjavíku, 2 z Belgie, 1 Holandsko, 1 Švédsko. Stačilo mít jenom jedno na 100% a bylo to hotový. Ale jak já tohle můžu vědět? Navíc jsem přeci jenom ten BC a u nás prostě ven jezdí Mag.
***
No a právě teď přemejšlim nad tím co mám dělat. Zvláštní je, že se vyhýbám Liberci kuli tomu, že se mně každej druhej den ptají různý lidi, že co to vlastně děláme v tom atelieru a proč je to tak špatný atd. atd. atd. atd. A to vás po 3 letech otráví.  Pusťe si Tatabojs a všechno je Ok...

(3)